Halančíci čtyřocí patří nejzvláštnějším rybám na Zemi. Jejich oči jsou uprostřed rozděleny příčkou, která dělí oko na dvě nezávislá optická prostředí, takže plavou-li ryby na hladině, mohou vynořenou polovinou oka sledovat děj nad hladinou a ponořenou polovinou pod hladinou.
V současnosti jsou rozeznávány tři druhy; dva z nich, A. anableps a A. microlepis jsou obtížně rozeznatelné, což je ještě ztíženo tím, že žijí na podobných lokalitách. Nejvýznamnějším rozlišovacím znakem je počet šupin ve střední čáře těla. Tento znak ale není použitelný k determinaci živých ryb, protože ani na velmi ostrých snímcích nebývají šupiny dostatečně zřetelné. Použitelnější, ovšem nepřesnější metoda je index průměru oka a vzdálenosti oka od okraje rostra. Jedinci s nižším indexem jsou potom řazeni k A. microlepis, ostatní jako A. anableps. Třetí druh, A. dowei, žije v jiných oblastech a je jinak zbarvený.
Všichni halančíci čtyřocí žijí v brakických nebo mořských vodách, ale často plavou daleko proti proudu sladkovodních toků. Všechny tři druhu mohou dosáhnout úctyhodných rozměrů (kolem 30 cm), takže vyžadují opravdu velká akvária. Přijímají veškerou, i velmi tučnou potravu.
Dalším zvláštním znakem těchto ryb je skutečnost, že ne každý samec může oplodnit každou samici: někteří samci mohou stočit gonopodium jen vlevo, jiní jen vpravo a mezi samicemi jsou jedinci oplodnitelní pouze zleva, nebo pouze zprava. K úspěšnému chovu halančíků čtyřokých je tedy nutno držet větší množství jedinců, protože tyto anatomické zvláštnosti nejsou vně patrné.
Přestože jsou živorodí, není jejich odchov snadný - dospělí velmi často zabijí narozená mláďata a pokud se pokusíte izolovat vysoce gravidní samice, často porodí mrtvá mláďata v důsledku stresu.