 
| RNDr. Roman Slaboch V Argentině ampulárie skutečně nepřehlédnete. Naopak, museli byste opravdu pečlivě hledat místo, kde je nenajdete. Nejde ovšem ve většině případů o akvaristům důvěrně známou Pomacea bridgesi, ale o Pomacea canaliculata. Na první pohled byste je zřejmě neodlišili, canaliculata má ale napojení závitů ulity s výrazným zářezem - kanálkem. Navíc má jen velmi nenápadně pruhovanou ulitu a je podstatně větší, než P. bridgesi. Její ulita má běžně přes 8 cm v průměru, často i kolem 10 cm.  Nejnápadněji jsou místa jejího výskytu označena zdálky viditelnými oranžovými hrozny snůšek. Na některých lokalitách jich jsou doslova stovky. Stejně tak jsou ale na některých vysychajících lokalitách stovky, možná tisíce, mrtvých, zahnívajících plžů. Vzduch nad takovým bahniskem je skutečně "mrtvolný". Snad právě proto, aby se nedostaly do takové smrtící pasti, ampulárie často a rády cestují. Známe to důvěrně i z našich akvárií, která nám občas opouštějí, aby našly něco lepšího. Akvarista pochopitelně není těmito výlety příliš nadšen, takže mu nezbývá, než uprchlíky pravidelně vracet. V přírodě ovšem probíhá exodus při jakékoli vhodné příležitosti. Tou je pravidelně déšť, což znamená, že ampulárie cestují prakticky neustále. Nejviditelnější je to ve městech. Po každém dešti jsou chodníky plné cestujících plžů, tak jako u nás žížal. Jejich velikost je ale pro člověka téměř nebezpečná. Pokud na vzrostlou ampulárii šlápnete, je to podobné, jako byste šlápli na mýdlo. Ani najet na ní kolem není bez rizika, jak jsme jednou viděli u malého, asi pětiletého klučiny. Tam, kde mají ampulárie vhodné podmínky, jsou k vidění všechny věkové a velikostní kategorie, desítky kopulujících párů, kladoucích samic a samozřejmě i snůšky v různých stádiích vývoje. |
 |  | - pijavky - vídal jsem plže, kteří jimi byli tak obaleni, že nebyli schopni se ani zavíčkovat - bahník americký (Lepidosiren paradoxa), jehož jsou téměř hlavní potravou - luňák bažinný (Rostrhamus sociabilis) |
