RNDr. Roman Slaboch

Hovoříme-li o živorodkách většině lidí se vybaví paví očka, platy a mečovky. Ti jsou zřejmě nejznámějšími představiteli živorodých ryb, ale jen málokdo je blíže obeznámen se skupinou gudejovitých. Pokusím se Vám je nyní v krátkosti představit.

Zástupci čeledi Goodeidae jsou endemiti, vyskytující se v omezené oblasti centrálních vysočiny Mexika. Zde žijí - v závislosti na rodech - v různých biotopech (rybníky, jezera, pomalu a rychle tekoucí potoky a řeky).

Jsou mezi nimi masožravci s kuželovými zuby a krátkými střevy, ale také býložravci s dlouhými střevy a charakteristickými zuby. Celkovým habitem se dokonale přizpůsobily lokalitám ve kterých žijí. Naleznete mezi nimi kompletní sortiment ekoforem: druhy žijící a lovící pod hladinou, druhy dna, druhy dávající přednost volné vodě a jiné, které tráví většinu času v krytu rostlin. Jsou mezi nimi rychlí plavci z řek (rod Ilyodon) s dokonale hydrodynamickým tělem, zatímco druhy z bazénů, rybníků a jezer (např. Xenotoca, Skiffia, Zoogoneticus) jsou podobní kaprovitým. Přizpůsobení druhů žijících u dna vedlo až k atrofizaci plynového měchýře (Allodonichthys), nebo ke vzhledu a chování podobnému cichlidám či okounům - příkladem může být Alloophorus robustus.

Přirozeným podložím v oblastech jejich výskytu je vápenec, takže pH hodnoty vody jsou prakticky vždy zásadité. Vysoko položené náhorní roviny jsou charakteristické chudými srážkami a výrazným střídáním denních a nočních teplot, kolísajících mezi 35 °C po poledni a 15 °C v noci. Mělké tůně během noci často prochladnou natolik, že se na hladině vytvoří tenká vrstva ledu.

Podle zkamenělin žili předkové gudeí (rody Empetrichthys a Crenichthys) před 20-25 miliony let. Čeleď byla popsána v roce 1880 Jordanem, který v roce 1923 ještě provedl revizi svého vlastního popisu. První zpráva o nich však pochází již z roku 1772 a týká se s největší pravděpodobností druhu Girardinichthys viviparus.  Gudeovití byli tedy jako skupina objeveni a popsáni poměrně brzy, ale do povědomí akvaristů vstoupili podstatně později, až po objevení akvaristicky nejúspěšnějšího druhu Ameca splendens (Miller&Fitzsimons, 1971). Jeho obliba měla za následek, že do té doby opomíjená čeleď se v 70. a následujících letech dostala do popředí zájmu ichthyologů a v rychlém sledu byla  popsána řada dalších druhů a některé z nich na své pojmenování ještě čekají (to je osud i nových Characodonů  "Abraham Gonzales" a "Amado Nervo"). Bezpochyby dojde v budoucnu i k řadě revizí, takže některé druhy, tak jak je známe dnes, přestanou existovat a zařadí se v systému do nových kolonek. Tento osud v nejbližších letech zřejmě čeká druhy Allotoca diazi, Chapalichthys pardalis, Goodea atripinnis, rod Ilyodon a další.

Pokračování...