RNDr. Roman Slaboch 

Kostarika neoplývá historickými památkami - kromě kamenných koulí vlastně ani žádné nemá. To mně osobně velmi vyhovovalo, protože nás nezdržovaly od našeho hlavního ichtyologického zájmu. Některá místa, byť nikoliv historická, jsme si ale odpustit nedokázali. Vždyť kdo by odolal v zemi tolika činných sopek žádnou z nich nenavštívit.

Po zhlédnutí Irazú, patřící do kategorie spících sopek, kde nás v 3 600 m n. m. zaskočila teplota 5 °C (jedete-li do tropů a podřídíte-li tomu i veškerou výbavu, věřte, že vás taková teplota opravdu zaskočí), jsme jednohlasně odsouhlasili i navštívení známé činné sopky Arenal.

Arenal je nižší, asi 1 600 m vysoká, ale velmi impozantní. V době našeho pobytu byla, bohužel, stále v mracích, takže jsme se nemohli kochat z kráteru vytékající lávou, ale temné dunění vulkánu, rozechvívající zem pod našima nohama, dávalo tušit, co se tam děje. Když jsme potom viděli i sopečné pumy velikosti náklaďáku, kutálející se po úbočí, nenechal nás Arenal na pochybách, že erupce umí. Zhruba půl roku po naší návštěvě vybuchl naplno a láva se zastavila až těsně před stejnojmenným městečkem. Lávová pole, po kterých jsme chodili a fotografovali rostlinnou sukcesi, dostala nový kabát a proces může začít znova.

Kostarika je známá jako producent velmi kvalitní kávy. Kostaričané pochopitelně tvrdí, že jejich káva je nejlepší na světě. Skoro jsem náchylný tomu věřit - kávu nepiji, protože mi nic neříká, ale tam mi opravdu chutnala. Kávovníkové plantáže jsou vidět především vysoko v horách, kde nejsou tak úmorná vedra, stále tam pofukuje vítr a je tam i vyšší vzdušná vlhkost. Kávovníky jsou často vysázeny na tak prudkých svazích, že i pouhé šplhání do takového srázu je nesmírně obtížné. Sběr a transport bobů z těchto míst si nechci ani představovat.

Hodně radosti nám připravila ananasová pole, respektive naše paběrkování na nich. Pro Kostaričany jsou ananasy pod 2 kg nezajímavým odpadem (podobně jako v Podkrkonoší třícentimetrové brambůrky), a tak se naší vypůjčené bussetě po průjezdu kolem takového sklizeného ananasového pole narovnala péra. Ananas přímo z pole, to je nutno ochutnat, na to slova nejsou. Ale totéž platí i o mangu, papáje, melounech a samozřejmě banánech. Banány, tak jak je známe my (bananas), jsou samozřejmě vynikající a s našimi importovanými nesrovnatelné, ale kupodivu, na banánovou republiku, nijak běžné. Zato užitkových banánů "platanos" jsou všude hromady. Používají se všude tam, kde u nás brambory. Mají dokonce podobnou chuť. Mne velmi oslovily banánové chipsy, které jsou zde k dostání absolutně všude a za pakatel. Jsou se všemi příchutěmi, které známe u brambůrků, včetně několika naprosto nečekaných - třeba s pepřem, chilli, nebo s citrónem.

Pokračování…