RNDr. Jozef Májsky, RNDr. Roman Slaboch
Akvárium Terárium, 2/2005, str. 10-13

Lago de Nicaragua je s plochou téměř 8,5 tisíce km² největším jezerem Střední Ameriky a pochopitelně obrovským lákadlem pro ichthyology. Jezero - původně mořský záliv - vzniklo sopečnou činností, která zvedla okraje zálivu a vytvořila tak mělkou vnitrozemskou nádrž, která časem vysladila, ale její břehy si ponechaly vzhled mořských pláží. Tato ohromná vodní plocha je známá především chovatelům cichlid. V těchto vodách však žije velké množství dalších nesmírně zajímavých druhů, které se adaptovaly na zdejší podmínky. Jako příklad lze uvést žraloka bělavého (býčího) Carcharhinus leucas, který sice není vyloženě sladkovodním druhem (vplouvá sem řekami z Tichého oceánu kde se také rozmnožuje), ale je zde údajně poměrně hojný. Před jedním posadas jsme na sloupu viděli přibitý i zub nějakého menšího pilonosa Pristiophorus; ten sem může vzácně vplouvat řekami z Atlantiku.

Vulkanická činnost, která vytvořila jezero, je stále živá. O tom svědčí jeden z největších ostrovů na sladké vodě – Isle de Ometepe (274 km²), který je tvořen dvěma sopkami, spojenými na úpatích úzkou šíjí. Nižší, spící vulkán Maderas (1394 m n.m.) je porostlý nádherným mlžným pralesem a o 214 metrů vyšší, do daleka viditelný, nemírně scénický, živý Volcán Concepción.

Vedle pokoření sopky byly naším cílem pochopitelně ryby. Lovit s naším vybavením v obrovském jezeře nebylo jednoduché. Podařilo se nám chytit pouze dva druhy - tetrovitého dravce Bramocharax (cf.) bransfordi, který přišel na třpytku jen o málo menší než on sám a v mělčinách zdejšího druhého největšího přístavu Altagracia poměrně snadno determinovatelnou Poecilia mexicana. Voda v jezeře byla jen o pár desetin stupně chladnější než vzduch (33 °C) a byla silně zásaditá (pH 9,3) s vodivostí 280 μS.

Prohlédli jsme si také úlovky podstatně úspěšnějších domorodých rybářů, takže se nám svíralo hrdlo při pohledu na sytě červené kančíky pyskaté Amphilophus froebelii, či sírově žluté kančíky nikaragujské Cichlasoma nicaraguense s mohutnými čelními hrboly samců. Bohužel, fotodokumentace neměla význam, protože všechny kusy již byly vykuchány a oškrabány.

Pramenem této říčky byl mohutný přírodní vývěr Ojo de Aqua (28,1 °C, pH 7,15, vodivost 850 μS). Zde plavaly nádherně vzrostlé Poecilia mexicana. Tato lokalita byla také jediným místem, kde jsme viděli, čím se živí - byly to velké polštáře vláknitých řas. Asi 100 metrů pod vývěrem, v poměrně rychle tekoucí vodě jsme chytili opět tetru Hemichromis bimaculatus a pozorovali Archocentrus (Cryptoheros) nigrofasciatus, z nichž mnohé vodili mladé, což bylo vzhledem k síle proudu překvapivé.

Je jasné, že původním zdrojem veškeré ichthyofauny je Nikaragujské jezero. Výška jeho hladiny v průběhu roku značně kolísá, takže se stává, že při poklesu hladiny v období sucha, jsou namigrovavší jedinci separováni v malých prohlubních a nemají-li tyto žádný přítok, uhynou. Jsou to lokality jak dělané pro halančíky, které jsme tu však nezaznamenali. Zato jsme na pobřeží v okolí Santo Dominga objevili na několika místech malé prameny, které jsou v období dešťů evidentně spojeny s jezerem (v době sucha mizela voda v písku), ve kterých žily početné populace Poecilia mexicana. Tyto drobné studánky byly hluboké sotva 10 cm a jejich průměr nepřesahoval 60 cm, obsahovaly tedy maximálně 60 litrů vody. Ta byla ale vzhledem k vývěru relativně chladná (27 °C) a prostá dusíkatých sloučenin.

I při vědomí nedostatečnosti našeho průzkumu, způsobené nemožností lovit na otevřených vodách jezera, jsme z nasbíraných informací měli velkou radost. Především proto, že ostrov Ometepe není běžně navštěvován akvaristy a většina zjištění je vlastně z tohoto hlediska jedinečná. Vytvářejí tak zajímavý a mnohdy i nečekaný pohled na zdejší ichthyofaunu, z níž řadu druhů potkáme i v našich akváriích.