RNDr. Roman Slaboch 

V posledních letech se v našich akváriích úspěšně zabydluje živorodka nápadně připomínající paví očko (Poecilia reticulata /Peters, 1860/), která má přibližně stejnou velikost, ale jasnější barvy, které nikdy na pavím očku neuvidíte. Podle chromozomálních srovnání se však bez jakýchkoliv pochyb jedná o jiný druh. Samci jsou velcí pouze 2,5 cm a mají barvy pomerančovou, černou, žlutou, zelenou, a svítivě modrou. Samice dosahují délky až 4 cm, tělo mají podlouhlejší než paví očko, a skvrna gravidity je mnohem menší než na pavím očku. Zbarvení samice je poněkud odlišné od pavího očka, zdá se být zlatavě stříbrná (což je možná závislé na potravě, protože tento barevný nádech se u různých chovatelů mění), šupinky mají jemnou tmavší obrubu.

Začal jsem pátrat po zprávách o této rybě v knihách, a v časopisech. Objevil jsem však pouze pár odkazů na Poecilia sp. „Endler's” na Internetu, ale to byly pouze velmi krátké zprávy, většinou jen popis, který byl vzhledem k neobvyklé mnohobarevnosti samců vždy dost zmatený. Ucelenější informace jsem získal až z e-mailu prof. Johna A. Endlera, který objevil tento druh roku 1975 v Laguně de Patos u města Puerto La Cruz, v severovýchodní Venezuele (viz mapa ). Tenkrát ještě nevěděl že tuto rybu ulovil už v roce 1930 sběratel Franklyn F. Bond. Dr. Endler udává teplotu vody v lokalitě 27 °C, velmi tvrdou a úplně zelenou s jednobuněčnými řasami (což je zřejmě důvod tak výrazné barevnosti samců). To zásadně neodpovídá nalezištím pravých pavích oček (Poecilia reticulata), které jsou také domovem v severovýchodní Venezuele; paví očko dává přednost čistým chladnějším vodám (do 25 °C) s mírným prouděním. Dr. Donn Erik Rosen, kustod ichthyologického oddělení v americkém přírodovědném muzeu (American Museum of Natural History) rybu popsal, ale zemřel, aniž by ji pojmenoval. Pracovní pojmenování "Endlerovo paví očko" jí dal až roku 1980 doktor Klaus Kallman, proslulý německý genetik, zabývající se ichthyologií. 

Laguna de Patos je původně poloslané jezero s písečnou kosou a sladkovodním odtokem do moře. Tato laguna je také jediné známé naleziště této živorodky. Je však silně ohroženo, protože se sem vyvážejí městské odpadky. Dr. Endler vytipoval ještě jedno možné naleziště u poloostrova de Paria, kde jsou stejné podmínky jako v Laguna de Patos, ale rybku tam nenalezl. 

Už podle prvního komerčního chovatele McLeoda je chov Endlerovy živorodky snadný. Ryba je velmi živá a kouzelná na pohled, spolehlivě se množí a úmrtnost mláďat je minimální. V mých chovech je výrazná převaha samců, což je pochopitelně důsledek podmínek. Oproti přírodní lokalitě jim totiž nedopřávám nijak výrazně tvrdou vodu, ani extrémně zařasené akvárium. Na mnou chované populaci jsem si také ověřil, že teplota 27 °C je pro akvarijní chov příliš vysoká, protože se samice rychle vyčerpají a po 3-4 vrzích hynou. Samci prospívají výtečně. Oproti samcům Poecilia reticulata mají tu zvláštnost, že se jejich kresba neobjevuje postupně, ale najednou. Zpočátku je jakoby pastelově zamlžená s postupným projasňováním barev a zaostřováním linií. 

V náhledových obrázcích umístěných na začátku a konci textu je vidět typické zbarvení a kresba samců akvarijní populace. Odchylky od tohoto barevného schématu jsou, u všech mnou navštívených chovů, nepatrné. Pod prvním zmíněným náhledem je ale starší fotomontáž několika „divokých” samců, která dokazuje, že přírodní populace není barevně zdaleka tak ustálená, jako akvarijní. Jde zřejmě o důsledek umělého výběru prvních chovatelů, nebo většina u nás chovaných Endlerových živorodek pochází z jedněch rodičů. Ať je důvod jakýkoliv, rybka je to krásná a doporučení hodná i naprostým začátečníkům.

  
Takto vypadají u nás chovaní samci akvarijní populace

Na jaře 2001 se podařilo švédským akvaristům udržet a namnožit mutaci, postrádající červené, zelené a žluté barvivo. Byla nazvána Endler´s Blue Guppy. Přestože se jedná o zcela výjimečnou raritu, nedojde zřejmě k jejímu většímu rozšíření, protože zdaleka nedosahuje atraktivnosti divoké formy.

Zdroj:
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf, A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Internet