RNDr. Roman Slaboch

článek byl uveřejněn v časopisu Akvárium Terárium, 3/2008, str. 16

Phalloptychus januarius (Hensel, 1868)

Tato drobná, v současnosti prakticky nechovaná živorodka byla do Evropy dovezena již v roce 1907 známým importérem Siggelkowem, ale soudě podle téměř nulových ohlasů v dobovém odborném tisku, nevzbudila žádnou zvláštní pozornost. Ono se ostatně není co divit. Nenápadná, světle okrová rybka dorazila mezi akvaristy ve stejné době jako nádherná a snadno chovatelná Poecilia reticulata. Je jasné, že neměla žádnou šanci uspět.

Phalloptychus januarius - pochází z mělkých pomalu tekoucích říček na pobřeží brazilských států Rio de Janeiro, São Paulo, Paraná a Rio Grande do Sul. Druhové jméno dostala polatinštěním názvu své typové lokality, Río Janeiro. V jižních oblastech jsou již značné teplotní rozdíly mezi letním a zimním obdobím, takže rybky jsou tolerantní k výkyvům 18-28 °C. Nejlépe však prosperují v teplotách kolem 24 °C. Teplota vody je ale také to jediné, k čemu je tento druh tolerantní. Podle mých zkušeností i podle literatury se jedná o jednu z nejobtížněji chovatelných živorodek.

Posuďte sami:

• Po dosažení stáří jednoho týdne se u mláďat výrazně snižuje úspěšnost transportu a u dospělců je přežití už spíše náhodné. Živorodky obecně je lépe transportovat velmi mladé, protože dospělci se obtížněji adaptují, ale tento druh je opravdu extrémní.

• Jsou bojácné a lekavé, takže po pravidelné údržbě akvária vždy několik hodin „trucují“, schovávají se a nepřijímají potravu.

• V potravě jsou velmi vybíravé a navíc jsou limitovány malou tlamkou. Artemii přijímají v zanedbatelném množství, suché berou s odporem, dafnii jen tak „okukují“, z cyklopu žerou téměř výhradně pouze vznášivky a nitěnek se bojí. Trvalo mi mnoho týdnů, než jsem je trpělivým předkládáním těch nejmenších nitěnek „přesvědčil“, takže nyní se jich už nebojí, ale stále přijímají jenom ty, jejichž délka nepřesáhne 5-6 mm. Z rostlinné potravy obírá docela ráda jemné porosty řas Arthrospira a Spirulina. Jiných druhů si naopak ani nevšimne. Nakrmit tyto rybky, to je střet dvou vůlí.

• Pomalu rostou – dosažení plného vzrůstu (samci 2,5 cm, samice 4 cm) jim trvá 8-9 měsíců.

• Obtížně zabřezávají. Teoretická délka gravidity je sice 24 dní, v ideálním případě se ale mláďat dočkáme jednou za 2 měsíce.

• Mladých bývá do 10 (literatura uvádí až 30; vzhledem k poměru velikosti mladých /5 mm/ a samice, to nepovažuji za reálné) a dospělosti se dožívá asi polovina.

Domnívám se, že všechny tyto problémy jsou dány nevhodným krmením. V přírodě totiž běžně žije ve společnosti Poecilia vivipara a Jenynsia cf. lineata, tedy robustních a žravých druhů, které jsou bezesporu jejich významnými predátory a reprodukční schopnosti Phalloptychus januarius tedy musí být výborné, jinak by v jejich společnosti neobstály.

Rozprava o českém názvu

Jistě jste si všimli, že rybku důsledně označuji pouze latinským jménem - Phallichthys januarius. V dosud jediné české knize tematicky věnované živorodkám, byla označena českým názvem jako živorodka laplatská. Tento název je ale nevhodný, protože nejbližší potvrzené naleziště tohoto druhu je přibližně 500 km severně od La Platy. V době vzniku zmiňované knihy bylo na našem území k dispozici jen málo korektních informačních zdrojů a některé pojímaly obtížně ověřitelná data až příliš velkolepě.

Úplně první český název, který rybka dostala, byl „januárka“. Je ještě předprvorepublikový, je výstižný, hezký a snadno zapamatovatelný. Velmi bych se přimlouval za jeho zachování a to především proto, že v „januárce“ se odráží část vzdálené historie české akvaristiky.

Literatura:
Dokoupil, N. (1981). Živorodky. Praha: Státní zemědělské nakladatelství.

Meyer, M. K., Wischnath, L., & Foerster, W. (1985). Lebendgebärende Zierfische. Hongkong: Mergus Press.

Wischnath, L. (1993). Atlas Livebearers of the World. NY: T.F.H. Publications, Inc.