RNDr. Roman Slaboch 

Gudea šedá (Skiffia bilineata /Bean, 1887/) je opravdu nejmenším zástupcem čeledi gudeovitých. Samec dorůstá až 4 cm a samice 6 cm. To tvrdí literatura. V mých chovech jsou ti největší jedinci o centimetr menší. Může to být ovšem populací, pocházející  z okolí Guadelupe v Mexiku, kterou v roce 2001 dovezl do Francie přítel Alain Grioche.

Svoje české druhové jméno - šedá, získala zřejmě díky nějaké nepříliš barevné populaci, která se u nás chovala v 60. letech.  Ve skutečnosti jsou samci tmavě stříbrní s kouřově zabarvenými lichými ploutvemi a v době imponování mají tělo zvláštně temně zlaté se silnými černými příčnými pruhy a sytě černými ploutvemi. Ani samice nejsou nijak fádní. Šedavý hřbet přechází do stříbřitých boků, které na přirozeném světle získají svítivě modravou barvu, označovanou jako "electric blue". Barvy na rozhraní mezi hřbetem a boky jsou v několika intenzivních barevných fázích, které při odlescích vypadají jako podélné proužky. Nejsem si ovšem jist, zda bych mohl s klidným svědomím říci, že jsou dva, jak naznačuje jejich latinské druhové jméno - bilineata.

Je to drobná, pomalá a mírná rybka, zdržující se nejčastěji uprostřed vodního sloupce. Mláďata a dospělci mimo páření dodržují vlastní volný mikroprostor, jehož velikost je nepřímo úměrná jejich množství, takže jsou neustále dokonale rozptýleni po celém akváriu. Takové chování jsem zatím u žádné jiné živorodky nepozoroval.

Sexuální chování není příliš nápadné. Samci před samicemi třepotavě imponují, stejně jako u jiných gudeí, ale vlastní oplozovací akt lze vidět jen vzácně. Podobný třepotavý způsob imponování provozují i samice. Ty dokonce i samy mezi sebou. Nikdy jsem nepozoroval ani náznak agresivity ze strany alfa samce. Vzhledem k ostatním samcům dokonce nezaujímá ani zastrašující pozice. Není tedy zcela jasné, jak svoji dominanci získává a potvrzuje. Že by verbálně?

Po poměrně krátkém období gravidity (40-50 dní je na gudey málo) rodí kolem deseti velkých (až 15 mm) a robustních mláďat, která poměrně rychle rostou. Mláďata ihned po narození proplouvají po celém vodním sloupci a chovají se stejně jako dospělci. To je, vedle jejich velikosti, zřejmě hlavním důvodem prakticky nulového kanibalismu. Gravidita samice je velmi dobře patrná a již týden před vrhem je břicho doslova "monstrózní" a téměř jí láme páteř. Nejlépe roste a prospívá v hejnku minimálně 10-15 kusů. V hejnu také rychleji dospívá – 3-4 měsíce, oproti 4-6 měsícům při chovu v párech. To platí pro samice, samci se objevují (diferencují andropodium) již ve stáří přibližně 14! dnů a pohlavně dospívají v 11 týdnech.

Na teplotu nejsou náročné, akceptují rozsah 17-28 °C, optimálně 22-26 °C, kdy se také nejlépe množí. Je-li dodrženo pH 7-9, jsou ostatní chemické parametry vcelku lhostejné. Nejsou náročné ani na prostor, stačí jim akvárium kolem 50 litrů. Přestože v přírodě žijí v zakalených mělkých rybnících, pomalu tekoucích potocích a zavlažovacích kanálech, které jsou prakticky bez vegetace, je lépe jim rostliny v akváriu dopřát. Především pro lepší růst řas, které jsou důležitou složkou jejich potravy. Jinak ovšem přijímají jakoukoli potravu. Mnou chovaná populace je bezproblémová a vitální, což se ale jistě nedá říci o všech. Před několika lety proplula Českem populace, která byla pravým opakem. Sice nebyl problém je rozmnožit, ale udržet do dospělosti. Pevně doufám, že tato nová populace se v našich nádržích udrží. Předpoklady k tomu má.

Zdroj:
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf, A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.

Meyer, M.,(1985): Lebendgebärenden Zierfische Arten der Welt, MERGUS, Hongkong, 496 ss.

Hieronimus, H.,(1995): Die Hochlandkärpflinge, Westarp Wissenschaften, Magdeburg, 178 ss.