RNDr. Roman Slaboch
 Xiphophorus xiphidium /Gordon, 1932/
Synonyma:
Platypoecilus variatus Meek, 1904;
Platypoecilus maculatus Regan, 1913;
Platypoecilus xiphidium Gordon, 1932;
Xiphophorus variatus xiphidium Rosen, 1960. Samci dorůstají až 3 cm a samice 4 cm. Tělo je zavalité a vysoké s malou špičatou hlavou. Barva těla je olivově hnědá, břicho bledé. Dospělý samec má krátký, asi 5-6 mm dlouhý, bezbarvý mečík. Při imponování mají samci boky s modravým nádechem, často se třemi až pěti černými svislými pruhy. Občas se mohou ukázat u obou pohlaví strakaté mapy na bocích. Někteří jedinci mají násadec ocasní ploutve až citrónově žlutý. Ploutve bývají slabě nažloutlé, ale častěji jsou bezbarvé. Hřbetní ploutev mívá tmavý střední pás. Xiphophorus xiphidium byla až do roku 1979 pro akvaristy neznámou rybou, ale po jejím opětném odchytu v Río Santa Engracia (viz  )se velmi rychle rozšířila. Jedinci chovaní v akváriích se ale v dalších generacích začali odlišovat od divokého standardu. Z přírody jsou známy tyto barevné varianty: One Spot - velká černá skvrna na kořeni ocasní ploutve Two Spots - dvě černé tečky na kořeni ocasní ploutve Spotted - dvě malé černé tečky na kořeni ocasní ploutve a nepravidelně tečkované boky Crescent - černý půlměsíček na kořeni ocasní ploutve Dark Moon - tmavě olivové boky
Mnou chovaní jedinci pocházejí z populace Río Soto z povodí La Marina, státu Tamaulipas v Mexiku (viz  ), kde žijí v klidných zónách slepých ramen, v pomalu proudících vodách příkopů, mokřinách, a rybnících, které jsou často hustě zarostlé. Teplota vody se pohybuje mezi 20-28 °C.
Potravu přijímají v podstatě jakoukoliv. Živá potrava je pochopitelně preferována, ale velmi ochotně berou i zmrazené patentky a škrábané maso. Mražený cyklop a vločkové krmivo žerou bez nadšení.
Platu mečíkatou je možno chovat i v menších dobře zarostlých nádržích (postačuje už 50 litrů), s velmi mírným pohybem vody. Samostatná nádrž je nutná, protože se ochotně kříží téměř se všemi druhy svého rodu. Kříženci jsou sice krásní, ale pro další zachování chovné linie nevhodní.
U tohoto druhu (jako ostatně u všech z rodu Xiphophorus) je vhodné kolísání teplot, nejlépe mezi 24-26 °C.
Po 24 až 30 dnech březosti se rodí 20-50 mláďat, asi 5mm velkých. V mém chovu rodí samice velmi spolehlivě vždy přes 50 mladých. Už v prvních vrzích jich měly 48-56, všem o 1-2 mm menších. Z počátku se mi nedařil vícegenerační odchov, protože dospělí jsou úspěšní kanibalové. Naštěstí je vrcholná gravidita dobře patrná a oddělené samice si potěru nevšímají. Později jsem provedl pokus, který měl dobré výsledky u Limia nigrofasciata - odrostlejší mláďata (v nesežratelné velikosti) jsem přidal k chovné skupině dospělých. Po několika minutách intenzívního pronásledování to dospělci vzdali a zvykli si na přítomnost mláďat natolik, že si dalších vrhů už nevšímali.
Pohlavní dospělosti dosahují po čtyřech až pěti měsících.
Tento druh je nenáročný a spolehlivý. Je doporučeníhodný na pokusy s křížením X. variatus a maculatus. Zdroj:
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf, A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.
Internet |
